Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

V rámci pravdy a spravedlnosti by bylo na místě, kdyby prohlásilo MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ:

Kouření neškodí!!

o nic víc či méně než výfuky automobilů, léky, chemicky ošetřená zelenina, voda v řekách a podobně a to VARUJE.


Nechci aby všichni kouřili, ale byl bych rád,

kdyby všichni

přemýšleli...


PS:

Mnozí věřící považují kouření za hřích. Samo o sobě není. (V případě silné závislsti, nemoci... potom ano.)


Příběh kouře

Originál: Smoking: A Cultural History, překlad: Martin König

Gilman Sander L., Xun Zhou
Přehledný, bohatě ilustrovaný přehled kouření v různých kulturách a tradicích celého světa. Nakladatel: Dybbuk ISBN: 80-86862-23-2, EAN: 9788086862231 464 stran, Rok vydání: 2006

Kapitola: Kouření a sdružování se

MATT HEWHILTON

Ukázka z knihy (s. 140 – 141)

 

 Zeptejte se kteréhokoli kuřáka na to, proč kouří, a většina vám odpoví něco v tom smyslu, že začali, „aby byli společenští". Sdílení, nabízení a přijímání cigarety je jedním z nejviditelnějších formativních rituálů ve společenském vývoji zhruba poloviny západního světa. Kdo se ve skutečnosti naučil kouřit sám od sebe? Většinou začínáme kouřit proto, že to dělají naši přátelé nebo vrstevníci. Kouření umožňuje mladým lidem „zapojit se", tedy demonstrovat svůj vstup do veřejného života. Ještě před projevením závislosti, návykovým kouřením, či dokonce ještě před tím, než poznáme požitek z cigarety vychutnávané o samotě, je kouření něčím, co se provádí ve skupině. Jedná se o rituál z donucení. Kolik bývalých kuřáků nám přizná, že v mládí kouřili - v barech a restauracích, hospodách a kavárnách -jen proto, aby zapadli do kolektivu?

Přes veškeré společenské tlaky spjaté s kouřením si nadále kuřáka představujeme jako velkou ikonu individualismu 20. století. Když se řekne kuřák, představíme si Humphreyho Bogarta, Marlene Dietrichovou, Lauren Bacallovou a další filmové hvězdy zlaté éry Hollywoodu. Těm kouření přidalo na svůdnosti a vyfukované proužky dýmu rámovaly jejich potemnělé portréty. Pamatujeme si je jako samotáře a individualisty, jako
tvrdé a zlé chlapíky, přesně jako z románů Raymonda Chandlera. Opona kouře, již si vytvořili mezi sebou a kamerou, naznačuje lhostejnost k okolnímu světu, vyčlenění se z pravidel a konvencí společnosti a kultury. Kouření pomohlo tyto postavy vykreslit jako naprosté samotáře - které po potvrzení své identity ve společnosti druhých ani netoužily, ani sejí nedožadovaly. Tato tradice je obsažena i v reklamě z roku 1959, která čerpá z Bogartova image z období černobílých filmů: „S cigaretou nejsi nikdy sám." Tento individualismus je ale zřejmý také v poněkud agresivnější ikonografii, v obrazech drsného kovboje v zemi Marlboro. My tak kouření vidíme ve filozofickém a intelektuálním kontextu - jak si také můžeme lépe představit existencialismus, než když s nám před očima vynoří obraz Jean-Paul Sar-tra nebo Alberta Camuse, jak kouří někde v Paříži na ulici či v kavárně?
Představy a potěšení z kouření nejsou záležitostí výlučně 20. století. Charles Kingsley napsal, že tabák je „společníkem osamělého muže, přítelem starého mládence,jídlem hladového muže, povzbuzujícím lékem pro smutného, uspávadlem během bezesných nocí a ohněm nachlazeného". A pro lorda Byrona byl „vznešený tabák" důležitou součástí romantického sebevyjádřením
Ve druhé polovině 19. století bylo kouření oslavováno jakožto ztělesnění individuality buržoazních gentlemanských amatérů. V poezii, v periodickém tisku a v takových literárních dílech, jakým byla například My Lady Nicotine od J. M. Barrieho (1890), byly na tabák psány a pěny ódy a hymny, a k tomu všemu si ještě každý kuřák vyvíjel vlastní charakteristické zvyky kuřácké kultury.3 Jako rekvizity své idiosynkracie začali kuřáci sbírat nejrůznější „příslušenstvo ku kouření", včetně hliněných dýmek, dýmek z vřesovce, mořské pěny, dlouhých dýmek, čističů dýmek, stojanů či kazet na doutníky, zápalek, popelníků, zapalovačů dýmek, plivátek, váčků na tabák, nádob na tabák, krabiček na šňupání a stojanů na dýmky, stejně jako oblíbená kuřácká křesla, stolky, pantofle, saka, a dokonce i čapky. Jedním z největších kuřáků byl Sherlock Holmes - a byl také jedním z největších individualistů.
Tento nadmíru pozoruhodný detektiv kouřil „nejsilnější tabák" ve „staré a umaštěné hliněné dýmce", tabák uchovával ve špičce perské pantofle a bylo o něm známo, že v dýmce před snídaní „kouřil všechny usazeniny a zbytky, které zůstaly z kouření předešlého dne". Dokonce i pak, když trh místo velké škály různých doutníků a dýmek nabídl standardizovanou cigaretu, kuřáci dál svou identitu a sebevyjádření projevovali tím, že praktikovali tento čím dál homogennější zvyk. Individualismus se stal natolik zažitou pózou, že si zapřísáhlí kuřáci mnohdy vlastní kuřáckou historii představují jako sáhodlouhý proces individuálního vývoje. Velebení tabáku pokračuje až do dnešních dnů a kuřáci radost ze své volnočasové aktivity v zásadě vnímají spíše jako potěšení jednotlivce než kolektivu.
Přitažlivost kouření spočívá ale v jeho adaptabilitě, lépe řečeno v rozmanitých účincích, které má. Může totiž fungovat jako sedatívum, stimulant, na uklidnění nervů, k relaxaci, jako prostředek ústupu do soukromého světa, ale také jako prostředek potvrzení sociální soudržnosti. Člověk může kouřit čistě jen kvůli potěšení z tabáku, ale mnohem častěji se kouří z důvodu zkušenosti, které se člověku dostane v práci nebo v populární kultuře. Jak se říká v jedné reklamě na cigarety: „Ať je vaše potěšení jakékoli, Playeťs je završí." Můžeme si pamatovat cigarety nebo dýmky, které jsme vykouřili o samotě, protože vyprovokovaly myšlenky a reflexe, z nichž se později vyvinula kuřákova identita, ale většinu tabáku zkonzumujeme v určitém společenském prostředí. Kouření ve společnosti je tím pádem stejně zábavné jako kouření o samotě.

Odkazy:

http://apcuh.blog.cz/0901/oslavte-s-nami-mezinarodni-den-kuraku-dymky

http://apcuh.blog.cz/0709/seznam-slavnych-kuraku-dymky

http://www.dymkarskekluby.cz/index.php/clanek/10

http://www.dymkarskekluby.cz/index.php/

http://www.volny.cz/dymka.tk/

http://www.fajfky.cz/

http://www.dymky-online.cz/

 

http://www.doutniky.webzdarma.cz/clanky/anatomie-doutniku.htm

 

Anotace:

 

Lidé kouřili odjakživa a zřejmě se budou tomuto potěšení oddávat vždy. Každá kultura v historii něco kouřila, ať už jako lék, jako součást určitého rituálu nebo jako jeden z kulturních aspektů. Dosud ještě nebyla kupodivu popsána žádná historie kouření, založená na skutečnosti, že kouření — ve všech svých formách a se všemi svými produkty — je kulturním fenoménem, který je společný všem lidským společnostem. Kniha Příběh kouření zkoumá kulturu kouření v různých tradicích a místech po celém světě. Od opiových doupat ve viktoriánské Anglii k tabáku z období Edo v Japonsku, od marihuany a kokainu k havanským doutníkům.
Kniha vychází z kulturně-historického pohledu a obsahuje velké množství obrazového materiálu: více než tři stovky ilustrací, zobrazujících kouření a kuřáky nejrůznějších látek včetně tabáku, vonných cigaret, marihuany, opia a kokainu. Čtenář v publikaci nalezne slavné jako byly Marlene Dietrichová, Charlie Parker či Bob Marley, ale především se vydá se na cestu zkoumání kouření z mnoha různých hledisek — literatury, umění, kultury, pohlaví, sexuality a zdraví.
Jednotlivé pasáže se zamýšlejí nad měnící se roli kouření ve vyspělých a významných kulturách a snaží se odhadnout budoucnost tohoto složitého kulturního fenoménu. Vycházejí z různorodého materiálu, od reklamních obrázků až k právní a morální kritice kouření.
Ať už jsme pro nebo proti kouření jako rituálu nebo jeho dennímu užívání, pro potěchu nebo léčebné účinky, různé chápání kouření na naše smysly útočí už od počátku lidstva. Přestože vdechování kouře z hořících rostlin je součástí lidské praxe již po tisíciletí, kouření tabáku dalo vzniknout vynalézavosti a celé tabákové kultuře a zaujalo lidskou představivost tak jako nic předtím. Umožnilo nám také pokoušet se v různých dobách a v různých částech světa kouřit celou řadu jiných rostlin a látek. Ať už se jedná o všelék nebo kletbu, o ikonu či komoditu, kouzlo kouření a obrázky s ním spojené nadále utvářejí naše vnímání světa, ale také jsou utvářeny jím samotným.


Obrazek

Nejde o propagaci kouření, jde o několik postřehů (milce dýmky) k zamyšlení.

Faktem je:

V první řadě je třeba zdůraznit, že kouření není čímsi vrozeným, ale osvojeným.

*Kouření má již téměř 3000 letou historii. Svědčí o tom reliéfy na starých památkách Mayů, Indiánů s vysokou kulturou ve Střední Americe. Původně bylo kouření tabáku náboženským obřadem, vyhrazeným pouze kněžím nebo pouze při slavnostních příležitostech. Postupně se však tabák stává každodenní součástí života Indiánů. Tabáku byla přisuzována léčivá moc i spojení s bohy.

(http://www.dymkarskekluby.cz/index.php/clanek/10)

*Od chvíle, kdy se na výrobcích tabáku objevila zpráva, že kouření zabijí, vzrostl počet úmrtí kuřáků o třicet procent /sugesce naštěstí nefunguje na sto procent, ale jak je vidět „úspěchy“ má/

*Americké výzkumy v osmdesátých letech zjistili, že příčinou nemocí není kouření (alkohol, drogy…) ale stres, spěch, zloba (a s tím zlozvyky doprovázené) (J. Hermach, pořad na stanici Vltava)

Sedmašedesátiletý James Hansen stojí v čele Goddardova ústavu pro studium vesmíru při NASA a časopis Time jej zařadil v roce 2006 na seznam stovky nejvlivnějších lidí planety.

V rozhovoru pro agenturu AFP - a také v nové studii pro časopis Science - uznávaný expert tvrdí, že manažeři velkých průmyslových podniků zatajují před veřejností fakta o vlivu lidské činnosti na globální oteplování.

Podle něj bude nutné přijmout tvrdá opatření. Zakázat do roku 2030 veškeré továrny a podniky, které využívají uhlí, a do té doby jim zdaňovat emise. Zároveň je nutné mnoho továren přinutit k tomu, aby nevypouštěly oxid uhličitý do ovzduší.

"Problém je, že energie je získávána z devadesáti procent z fosilních paliv. A to je pro mnoho lidí velký byznys," napsal na stránkách Science Hansen, který se tak opřel i do ropného a plynárenského průmyslu.

Ve Washingtonu sídlící Americký institut pro podnikání (American Enterprise Institute) údajně nabízel vědcům deset tisíc dolarů za esej o sedmi až deseti tisících slov, který by přesvědčivě vyvracel zprávy o lidském podílu na globálním oteplování.

Obrazek

 

http://knihovna.adam.cz/drogy99/stim-leg.htm

 

*Proč není varování ministerstva i na automobilech, lécích, průmyslových a železářských továrnách, letadlech…?

*Dýmka není jen nástrojem pro inhalaci kouře. Za staletí, po která provází naši společnost, se stala symbolem, fenoménem.

*První setkání s dýmkou, doutníkem nebo cigaretou nepůsobí začátečníkovi žádnou velkou slast, ba naopak.

*Vzhledem k tomu, že se člověk rodí bez kuřácké dovednosti, nekouření nemůže být považováno za ctnost.

Tuto teorii lze podepřít příhodou ze života jednoho z největších římských papežů, Jana XXIII. Když si jednou tento osvícený muž zapaloval, jistý kuriální kardinál mu řekl: „Vaše svatosti, tuhle neřest byste ale neměl pěstovat." Bodrý Jan brilantně replikoval: „Kdyby to byla neřest, měl bys to taky. Protože je to ctnost, tak to právě ty mít nemůžeš."

* Dlužno poznamenat, že mnozí světci patřili mezi řady kuřáků či uživatelů tabáku, například Terezie veliká horlivě šňupala a Pius X. si rád zapálil. Při beatifikačním procesu pak na tuto skutečnost vždy poukazoval "advocatus diaboli", který však nemohl odolat síle pravdy. Dále Petrus Georgius Frassati (1901-1925) O Petrovi je psáno, že v 18ti letech uvažoval o evangeliu se zápalem člověka hledajícího poklad.(srov. Mt 13,44) Byl přirozený, jemný, nesnášel dvojsmyslné řeči. Náplní byla služba chudým rodinám. Nezaměstnaným chudým hledal Petr práci a nemocným a starým zajišťoval lékařskou pomoc. Byl přítelem každého, kdo byl osamělý.

*Co je droga? Zjednodušeně lze říci, že je to přírodní nebo chemicky připravená (syntetická) látka, která 1. má vliv na vnitřní stav člověka a jeho prožívání vnější reality (tzv. psychotropní účinek) 2. může vyvolat závislost

*Krom tabáku se patří například: káva, čaj, kakao, maté, cola, guarana, jope, betel, pituri, cat… ale dnes mnohem nebezpečnější: gamblerství, surfování na netu, sledování televize (jsou to aktivity návykové, měnící psychiku, a obtížně léčitelné.)


 

Apologie kouření - kouření je nejlepší ochrana proti sedmeru hlavních hříchů.

440923_abp20roncaliizpapierosem_34.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Thesis probatur — ne sice ex Sacra Scriptura, ani ex Patribus, nýbrž jen ex ratione, přesněji řečeno ex-ratione sophistica. Lidský duch je totiž svou podstatou sofistický, na všechno dovede najít důvody, důkazy a omluvy a proti všemu dovede vznášet námitky a pochybnosti. Thesis probatur:

1 Kouření chrání proti pýše. Kuřák není pyšný. Nemá-li sirky, neváhá si připálit ani s cikánem.

2 Kouření chrání proti lakomství. Kuřák není lakomý. Kdyby byl lakomý, nekouřil by a ukládal peníze.

3 Kouření chrání proti smilstvu. Kuřák zapáchá a ženské osoby mu dají pokoj. (Opozice: "Ony jsou obětavé.“)

4 Kouření brání proti závisti. Má-li kuřák co kouřit, je spokojen a nikomu nic nezávidí.

5 Kouření chrání proti nestřídmosti. Kuřák není nestřídmý jednak proto, že značné částky prokouří, a tudíž mu

nezbývá na jídlo, jednak proto, že když kouří, nejí.

6 Kouření chrání proti hněvu. Je-li kuřák rozhněván, zapálí si cigaretu nebo dýmku, tím uklidní svá mozková centra a přestane se bněvat.

7 Kouření chrání proti lenosti. Kuřák je tvor činný a pohyblivý, běhá do trafiky, hledá zápalky, nacpává

dýmku, plivá na podlahu. Nemá-li co kouřit, není líný se shýbnout k zemi pro špačka.

(Deník marnosti, D. Pecka)

 

Obrazek

















Inspirace i na:

http://cms.trocha-poesie.webnode.cz/citarna/chaside-a-dym/

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář