… Já člověka, jeho vědomí je jen bojištěm,
kde se spolu neustále svářejí jeho primitivní, biologické pudy
se silami vtělenými v jeho super-ego.
Tyto síly nastoupily na místo svědomí. Pramení ne z vědomého přirozeného práva a z pocitu lidské odpovědnosti vzhledem k zákonům Božím, ale ze společenského tlaku, z vlivů okolí, jak se vtiskly do tvárné mysli malého dítěte. Ukájení primitivních pudů a tužeb je podřízeno společenské kontrole (asi jako při nácviku hygienických návyků), a proto dochází k „frustraci“ těchto tužeb. V našem vědomí nemůže být zachováno jejich původní zaměření, protože to je v nesmiřitelném rozporu se společenským standardem okolí. Dochází k „potlačení“ těchto pudů. Když dítě přejímá tento standard, přejímá všechny zákony, názory a hodnoty dospělého světa. Ztotožňuje se přitom s osobou, kterou by v primitivní společnosti považovalo za svého odpůrce. Tak povstává super-ego a získává obsah - předpisy, tabu a ideály, které náhodou jsou vlastní světu, jímž je dítě obklopeno.
Podle takové moderní koncepce subjektivního života se člověk jeví zajatcem své vlastní mysli a obětí sil, které se vymykají jeho poznání. Aby se vysvobodil, pokud to je možné, musí lépe znát své vězení: to je jedna z příčin, proč je psychiatrie dnes
tak populární. Je to věda, která člověku slibuje pomoc, aby lépe poznal
sám sebe a aby se lépe vyznal ve své tragické situaci. Jistý typ
psychiatrie se snaží člověka vysvětlit teorií, že vědomí nemá žádnou
cenu, že jedině v podvědomí může člověk nalézt východisko ze svého
neštěstí. Podle této teorie je vědomí vydáno nátlaku jak zdola, tak
shora, naléhá na ně id i super-ego. Člověk je přitom se svým vědomím
bezmocný. Psychiatrie se tak stává paklíčem, který má člověku pomoci z
mentálního vězení, do kterého se sám svým klíčem zamkl.
Psychoanalýza
vidí klíč k veškerému lidskému chování ukryt uvnitř, v myslích
jednotlivců. Ale shoda mezi moderními teoriemi vycházejícími z
vnitřního a z vnějšího světa je nápadná. Oba myšlenkové systémy
zdůrazňují napětí a možnost povznesení. Prorokem jedné z nich je Marx,
jehož filosofie se soustřeďuje na sociální konflikty. Prorokem druhé je
Freud, který se zabývá především individuálním konfliktem. Podle
mínění obou vyplývá zmatený a neuspokojivý stav lidských věcí z napětí
mezi povrchním zdáním na jedné straně a skrytými, temnými a
iracionálními silami na straně druhé - a tyto síly, ač neznámé, ve
skutečnosti determinují vše, co se stane. Jako v marxismu sociální,
politická a kulturní struktura pouhou nadstavbou zbudovanou nad
základem ekonomických sil, je ve Freudově systému vědomé chování pouze
produkte sil skrytých v podvědomí.
Pokoj v duši
Sheen F. J.
s. 12 nnKomentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
